V následujícím krátkém článku se zaměřím na uvedenou problematiku a nastíním možnosti právní ochrany.
Bohužel není žádnou výjimkou, že současná situace s COVID-19 a s tím související vládní opatření přijatá k zabránění šíření viru se stávají důvodem (nástrojem) pro odepření styku druhého rodiče s nezletilým. Jeden z rodičů neumožní styk dítěte s druhým rodičem právě s odůvodněním, že současná pandemická situace je pro nezletilé dítě krajně nebezpečná, nebo že by při styku s druhým rodičem mohlo dojít ke zvýšení rizika nákazy, atp.
V prvé řadě je důležité zdůraznit, že soudní rozhodnutí upravující styk s nezletilým dítětem (či stanovující střídavou péči) je zapotřebí nejen respektovat, ale především se jím řídit, a to i v době koronaviru a nouzového režimu. Nebude-li povinný rodič bezdůvodně plnit, co mu ukládá soudní rozhodnutí, a tedy dítě v termínu určeném v rozhodnutí druhému rodiči jednoduše nepředá či jinak neumožní, aby styk proběhl, může být splnění povinnosti vymáháno soudně (návrhem na soudní výkon rozhodnutí).
V takovém případě soud pečlivě posoudí, z jakého důvodu se nemohl druhý rodič s nezletilým dítětem vídat, po jakou dobu nebyl kontakt realizován, zda byly mezi rodiči řešeny alternativy kontaktu atd. Za současné situace by měli oba rodiče odložit své případné osobní spory a dbát toho, co je skutečně v zájmu nezletilého dítěte. Je přirozené, že přáním obou rodičů je to, aby jejich dítě bylo zdravé a aby objektivně nebylo vystaveno nepřiměřenému riziku nákazy.
Mezi objektivní překážky styku s nezletilým dítětem by mohly patřit například situace, kdy oprávněný rodič je v karanténě, pracuje jako lékař v první linii či vykonává jiné rizikovější povolání. Mohly by se sem spadat i případy, kdy se oprávněný rodič stýká s osobami, které přišly do styku s osobou nakaženou COVID-19. Objektivním důvodem by mohla být rovněž situace, kdy by přeprava nezletilého vyžadovala jeho zvýšené cestování v MHD atd. V takových případech je objektivně žádoucí kontakt s druhým rodičem dočasně modifikovat, nikoliv jej zcela vyloučit. Možnou alternativou styku s nezletilým dítětem je s využitím moderních technologií (telefon, messenger, Skype, WhatsApp, atd.) s pravidelným podáváním zpráv o zdraví a vývoji dítěte. Pokud by to bylo zapotřebí, může se oprávněný rodič (pracuje-li navíc v rizikovém sektoru) otestovat a postavit tak najisto, že jeho výsledky na COVID-19 jsou negativní. Situací, které lze vyhodnotit jako vysoce rizikové, může být celá řada a je nutno posuzovat případ od případu a zohlednit i to, že oprávněný rodič dodržuje veškerá protiepidemiologická opatření a eliminuje tak možná rizika nákazy.
Jsou-li nicméně oba rodiče zdraví, nic nebrání pravidelnému kontaktu, a to i pokud se jedná o přepravu nezletilého do vzdálenějšího místa. Druhému rodiči by nemělo být bráněno, aby si pro nezletilé dítě dojel a zase jej přivezl.
Povinný rodič má ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, povinnost nezletilé dítě na styk s druhým rodičem připravit, styk s druhým rodičem řádně umožnit a s druhým rodičem v potřebném rozsahu spolupracovat. Ze strany povinného rodiče by proto neměly být kladeny jednostranné požadavky. S ohledem na koronavirovou situaci a nejistotu ohledně toho, kdy se vše vrátí do normálního režimu, by styk nemusel být realizován třeba i dlouhou dobu. Takovým odloučením by v konečném důsledku trpělo nejvíce nezletilé dítě. Nedůvodným odepřením styku a kontaktu s druhým rodičem se povinný rodič vystavuje nejen nebezpečí nařízení výkonu rozhodnutí, ale i možnému naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu soudního rozhodnutí.
Pokud mezi rodiči nedojde k dohodě, může soud nařídit výkon rozhodnutí. Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává dva možné způsoby výkonu, a to ukládání pokut a odnětí dítěte. Někdy může samotnému výkonu předcházet výzva k dobrovolnému splnění povinnosti. Pokud soud přistoupí k ukládání pokut, nesmí výše jedné pokuty přesáhnout 50.000,-- Kč. Pokutu lze uložit i opakovaně, a to až do doby, než rodič splní svou povinnost a styk umožní. Od ukládání pokut lze rovnou pustit, pokud je zřejmé, že by nevedly ke splnění povinnosti. Oproti tomu, odnětí dítěte je institutem naprosto krajním a v rámci výkonu rozhodnutí ohledně styku spíše institutem výjimečným. Bývá také zvykem, že soud velmi intenzivně spolupracuje s orgánem sociálně právní ochrany dětí, který má povětšinou o situaci přehled a je ve větším kontaktu s rodiči. Společně pak vedou oba rodiče k možné dohodě tak, aby nemuselo být ze strany soudu mocensky zasahováno.
Závěrem lze konstatovat, že rodiče by měli v koronavirové době vyvinout maximální možné úsilí k tomu, aby mezi nimi došlo k dohodě a aby jak oni, tak nezletilé dítě přečkali dané období bez újmy. Nelze vyloučit, že opatrovnický soud, který bude v budoucnosti rozhodovat o poměrech nezletilého, bude posuzovat snahy jednoho či obou rodičů o dosažení dohody. Ostatně nelze vyloučit ani to, že naopak přihlédne ke snaze využít koronavirovou dobu ku prospěchu jednoho z rodičů.
Máte otázky nebo se Vás tato situace přímo dotýká? Neváhejte mne kontaktovat.
Mgr. Veronika Suchánková
advokátka
